Vystoupení na konferenci „Města pro aktivní začleňování – aktivní začleňování seniorů v Brně"
Dobrý den,
vážím si možnosti vystoupit na tomto jednání v souvislosti s výměnou názorů na vytváření podmínek pro aktivní život seniorů v Brně.
Úvodem bych se krátce představil – celý profesní život jsem působil jako voják z povolání – třetinu doby při výkonu funkcí u útvarů, zbytek jako vysokoškolský učitel na Vojenské akademii v Brně, případně jako občanský zaměstnanec na odborném pracovišti armády ve Vyškově. Jsem proto zvyklý pracovat s lidmi a tak jsem se ani nebránil, když jsem byl v závěru roku 2009 požádán, abych se zapojil do činnosti Senior klubu v Brně-Vinohradech – vlivem řady okolností jsem se pak stal loni v létě jeho vedoucím.
Krátce o klubu – byl založen před 20 lety skupinkou aktivních šedesátníků, čerstvých důchodců, a díky trvalé a průběžně narůstající materiální i finanční podpoře funkcionářů ÚMČ Brno-Vinohrady, která mu byla a je poskytována, byla jeho činnost od počátku bohatá na nejrůznější akce, několikadenní zahraniční zájezdy nevyjímaje, jak lze zjistit z podrobně vedených kronik klubu. Senior klub má na Vinohradech trvale k dispozici dvě místnosti s kapacitou zhruba 40 až 50 osob, jejichž provozní náklady hradí ÚMČ, a kromě toho několik rozpočtových položek různého určení, umožňujících hradit účastníkům akcí např. autobusovou dopravu na zájezdy, vstupné do kulturních zařízení a jiné činnosti.
Na akce klubu mají volný přístup všichni příchozí, kdo mají o námi organizované akce zájem. Patří mezi ně zejména 2x týdně v podstatě bezplatná vystoupení lektorů na různá témata (cestopisná, historická, přírodovědná, kulturní, péče o zdraví apod.) a pravidelná měsíční blahopřání jubilantům z řad seniorů – obyvatelů sídliště, organizovaná společně s ÚMČ s občerstvením, kulturním programem a vystoupením dětí školní družiny ZŠ Mutěnická.
Kromě toho už více než rok probíhá díky podpoře KVIC Vinohrady každé pondělí odpoledne ve společenském sále sídliště (v letošním roce i nepřetržitě v době prázdnin!) cvičení seniorů v trvání 1,5 h při průměrné účasti 25 – 35 cvičících ve věku 60 – 90 let.
Na jaře jsme díky inspiraci z činnosti Senior klubu v Židenicích uskutečnili ve spolupráci se ZŠ Mutěnická na její počítačové učebně první kurz počítačové gramotnosti pro seniorky, jehož účastnice, shodou okolností všechny starší osmdesáti let a do té doby počítačem netknuté, obdržely v červnu Osvědčení o absolvování – přál bych Vám vidět radost a zážitek z toho, jak v závěru kurzu samostatně surfovaly po internetu. V polovině září jsme zahájili další běh, tentokrát už s třinácti účastníky.
V letošním roce jsme uskutečnili zájezdy do arboreta Boskovice, do objektů VE Dalešice a JE Dukovany, na planetárium Kraví hora, výlet na turistickou základnu Jižní Portál, k družebnímu klubu seniorů do Bratislavy-Vajnor a v listopadu se chystáme letos už podruhé do vinného sklípku v Prušánkách-Nechorech – na všechny akce vždy s plným autobusem. Umožňujeme účast na zájezdech i méně pohyblivým spoluobčanům, odkázaným na vozík. Fotografické i písemné informace o činnosti členů klubu včetně programu na aktuální měsíc lze nalézt na webové stránce www.vinohrady.brno.cz, informace o činnosti i o programu na nastávající měsíc jsou pravidelně zveřejňovány také v měsíčníku sídliště Inform.
Nechtěl bych ale mluvit jenom o tom, co se nám daří. Činnost Senior klubu vypadá díky neformální podpoře pracovníků ÚMČ jako zdánlivě bezproblémová, ale není tomu tak. Jsme ovlivněni především sociálním a jiným vývojem společnosti, který život seniorů výrazně ovlivňuje, a to nejen v materiální oblasti.
V 90. letech bylo současným členům klubu něco přes šedesát, byli zvyklí se sdružovat, organizovat společné akce, neuzavírat se do svých domovů, proto si vymýšleli a uskutečňovali různorodé, i několikadenní akce. V současné době jim je v průměru hodně přes osmdesát a jsou ve svých aktivitách omezováni svým zdravotním stavem, především sníženou pohyblivostí a menší fyzickou výdrží, což respektujeme zejména při zájezdech a akcích mimo sídliště – proto jsme i na akci na planetárium objednali autobus soukromého dopravce (který byl mimochodem výrazně levnější než autobus MHD, objednávaný pro Senior klub).
Současní šedesátníci a sedmdesátníci, čerství důchodci, už ale nejsou za posledních dvacet let tolik zvyklí na společné kolektivní akce a kromě toho zřejmě cítí výrazně větší potřebu či nutnost angažovat se spíše v prospěch svých rodin, podnikání, výdělečné činnosti apod., než si „aktivně užívat aktivního stáří“. Stačí chodit měsíc na akce klubu a dělat si jenom očima „průzkum“ věku a pohlaví jejich účastníků – převažují ženy a nová tvář se mezi námi objeví zřídka a to i přes úsilí o propagaci naší činnosti a nabídku účasti na akcích. To zpětně limituje naše možnosti, protože aktivně, pořadatelsky se na jednotlivých akcích může fyzicky reálně podílet několik jednotlivců, bez nichž by činnost klubu skončila – jak tomu bude za pár let, je ve hvězdách.
Na činnosti klubu se zřejmě i zřetelně projevuje dlouholetá mediální masáž společnosti ve smyslu „každý se musí starat sám o sebe a můj osobní prospěch je důležitější než život daného společenství, jehož jsem členem“. Věřím, že se tento trend časem podaří zvrátit, tzn. že lidé opět pochopí i poznají, že aktivní společný život má něco do sebe. Proklamace nebo formální dokumenty typu „Plán aktivního stárnutí“ tomu ale příliš nepomohou. Zmiňuji tento dokument proto, že jsem měl možnost ho v průběhu jeho tvorby připomínkovat – nevím např., zda vůbec a jak se rozvinula činnost „platformy organizací k Plánu aktivního stárnutí“, jejíž vytvoření se v letošním roce předpokládalo, nevím, jak se daří postupně realizovat prioritní témata, týkající se Plánu aktivního stárnutí. Na webu je Plán sice komplikovaně dostupný přes web „Metodická podpora regionálního rozvoje“, ale aktuální údaje k němu jsem před 14 dny nenašel.
Chceme-li neformálně mluvit o aktivním stárnutí seniorů, musí se k tomu vytvářet podmínky na sídlištích a v městských částech, co nejblíže bydlištím seniorů, tzn. respektovat jejich sníženou pohyblivost a fyzické možnosti. Chceme-li zapojit i muže – seniory do této aktivní činnosti, je nutno mít v klubech možnost provádět aktivní činnost blízkou jejich zájmům, tzn. ne jen pasivní poslech přednášek, byť sebezajímavějších – to naší mentalitě nevyhovuje.
Zkuste se v duchu sami posunout do seniorského věku a přemýšlet o tom, co byste chtěli dělat – uvažujte např. o časové a fyzické dostupnosti nejrůznějších sportovišť typu heren stolního tenisu (nejen betonových v parcích, které lze využívat ve velmi omezeném rozsahu), šachových klubů, kutilských koutků, v nichž by bylo možno si provést svépomocí či vzájemnou pomocí drobné opravy atd. atd. Já vím, že aktuálnějším problémem je řešit místa pro parkování, ale nevěřím tomu, že na druhé straně je problémem ve stávajících parcích města Brna vyhledat a v rámci jejich průběžně prováděné údržby upravit např. malé plochy pro pétanque – ti, co tuto hru znají či hrají, vědí, jak je prostorově nenáročná a jak na druhé napomáhá k fyzické i psychické aktivitě a navození pohody. Naše seniorky by vám to dosvědčily. Ale na trávníku či na chodníku se pétanque hrát nedá. Těch několik málo upravených ploch v Brně (např. v Lužánkách) je zpravidla obsazeno mladší generací …
Položím řečnickou otázku - kolik organizací seniorů má k dispozici ve svých prostorách PC a kolik z nich má přístup k internetu? My máme k dispozici díky sponzorskému daru jednoho z podnikatelů jím vyřazený počítač několik let, ale zajistit připojení k internetu přes potenciální poskytovatele je pro nás natolik nákladné, že jsem od tohoto úsilí zatím upustil – slevu pro seniorskou organizaci žádný neposkytne. Přitom v rámci Brna jsou ročně vyřazovány nejrůznějšími organizacemi včetně základních a středních škol, zřizovaných městem, určitě desítky počítačů a jejich periferií – uvažoval někdo o tom zprostředkovat jejich darování seniorským klubům? Na druhé straně nedostupnost internetu výrazně omezuje nejen využitelnost Seniorpasů seniory, protože tištěná podoba zpravodaje velmi rychle zastarává, ale přístup k řadě jiných informací, protože z důchodu si nemohou dovolit platit připojení ve svém bytě, a pobočky Mahenovy knihovny mají také svou časově omezenou otevírací dobu …
Další otázka či námět – kolik organizací seniorů má k dispozici vlastní prostory jako náš klub v Domě pečovatelské služby? Přitom v každé městské části jsou např. základní a jiné školy, jimi zřizované, v nichž by se vzhledem k poklesu počtu žáků a studentů určitě daly nalézt místnosti, které by bylo možné pro činnost seniorů vyčlenit – a současně by to umožnilo navázat a udržovat neformální kontakty mezi různými generacemi alespoň tak, jak to funguje u nás na Vinohradech. Kolik seniorů by se rádo podílelo na vedení zájmové činnosti v prostorách školy – zjišťoval to někdo?
Celá řada zájmových a jiných organizací je zaměřena na vytváření podmínek pro aktivní využití volného času ze strany dětí, mládeže a dospělých v produktivním věku, převážně v odpoledních a večerních hodinách – za jakých podmínek jsou dostupné i seniorům, např. v dopoledních hodinách?
Jsem optimista a tak předpokládám, že podobné prostory s relativně velmi malými náklady se alespoň někde podaří nalézt a vybavit. Ale rázem si tím jako organizátor vytvoříte další problém – je potřeba mít k dispozici jakéhosi správce, který se bude o jejich vybavení starat, udržovat je v provozuschopnosti, zpřístupňovat je v provozní době – zcela zadarmo to nikdo vzhledem k odpovědnosti a časovému zatížení asi nikdo chtít dělat nebude, je nutno řešit i zastupitelnost pro případ nemoci atd. – takže se moc nedivím, když si na městských částech nebo na magistrátu s konkrétními opatřeními v prospěch skutečně aktivního stárnutí seniorů nikdo moc hlavu neláme a řešení nehledá – přidělával by si jen problémy.
Jenže pak je problém mluvit o Plánu aktivního stárnutí, zůstává-li jen na papíře nebo v elektronické podobě. Ironicky řečeno – zbývají už jen tři měsíce letošního roku, kampaňovitá akce bude nahrazena jinou, a život seniorů půjde dál způsobem, který jim umožní jejich zdravotní stav, mentalita, důchod a jejich blízcí …
Závěrem bych chtěl zdůraznit, že se svými náměty a připomínkami se nechci nikoho na magistrátu ani na městských částech dotknout – vím, že s omezenými finančními prostředky a rostoucími potřebami na všech stranách se zázraky dělat nedají. Jenom mi šlo o to připomenout, že jinak vidí potřeby seniorů zdravý třicátník, přispívající do Plánu aktivního stárnutí, a jinak senior s určitými omezeními – asi podobně, jako rozdílně vnímají nedůsledně upravený bezbariérový přechod zdravý člověk a vozíčkář nebo člověk se sníženou kvalitou zraku. Plánujme proto raději méně akcí, zpracovávejme méně rozsáhlé a méně formální plány, ale usilujme o postupnou realizaci třeba i drobných opatření, skutečně uskutečňovaných v prospěch seniorů – např. navržená akce typu „měsíční ukázka možností zdravé výživy organizací rozvážející stravu seniorům“ mne spíše popudí, než potěší – uvedu vám k tomu třeba hned několik pádných argumentů, chce-li je někdo slyšet.
Děkuji Vám za pozornost a omlouvám se Vám za to, že jste mne museli před obědem poslouchat. Jsem ale ochoten s kýmkoli a v podstatě kdykoli nejen diskutovat, ale především hledat možnosti a způsoby řešení problémů i aktivně napomáhat při vytváření podmínek pro aktivní život seniorů, přinese-li to konkrétní výsledek.
Dvě poznámky ke konferenčním materiálům:
- V materiálu „Praktiky měst …“ stojí za pozornost především poznatek z Krakova – „Škola pro aktivní seniory“ – aktivity ostatních měst, uvedené v materiálu, s podporou aktivního života seniorů příliš nesouvisejí …;
- V materiálu „Aktivní začleňování seniorů v Brně“ stojí za pozornost souvislosti několika číselných údajů – počet obyvatel Brna je cca 380 000, 24 % osob nad 60 let z nich představuje cca 90 000 seniorů (viz s. 3), přičemž v 31 klubech zapojeno zhruba 1 000 aktivních členů (viz s. 4), tzn. zhruba 1 % ze všech seniorů (a 30 seniorů na jeden klub) – lze se tím uspokojovat stejně jako počty absolventů Senior akademie za poslední dva roky vzhledem k celkovým počtům seniorů?
Luděk Hodboď
(diskusní příspěvek z 4. října 2012)