V březnovém Vinohradském informu jsme přinesli rozhovor s významnou vinohradskou osobností, profesorem Josefem Diblíkem. Protože se jednalo o poměrně rozsáhlý text, nabídli jsme jej Vám, čtenářům, ve zkrácené podobě. Nyní si jej můžete přečíst v nezkrácené verzi.
ROZHOVOR:
Dne 30. ledna 2024 obdrželo z rukou paní primátorky Cenu města Brna za svůj přínos v různých oblastech společenského života, vědy, umění a sportu třináct významných osobností spjatých s Brnem. V oblasti přírodních věd toto ocenění převzal vinohradský občan (od ledna roku 1986) prof. RNDr. Josef Diblík, DrSc., zabývající se matematikou, kterému srdečně blahopřeji a dovolila jsem si mu položit několik otázek:
---
JI: Pane profesore, kdy jste nalezl zalíbení ve světě vědy? Bylo to již na základní škole nebo později? Co Vás v dětství bavilo a čím jste se chtěl stát?
JD: Měl jsem štěstí na vynikající učitele matematiky, ať to bylo na základní škole v Červené Vodě, na gymnáziu v Zábřehu na Moravě nebo na univerzitě v Oděse. V období dětství jsem měl mnoho zálib. Ze sportovních to byl stolní tenis a šachy. Učarovalo mi pěstování kaktusů, kvůli této zálibě mi táta na zahradě postavil skleník a některé jejich exempláře jsou doposud mezi příbuzenstvem. Sdílel jsem záliby dvou starších bratrů. Učarovala mi chemie a pokusy v „laboratoři“ (občas nebezpečné), která byla na půdě našeho domu vybudována nejstarším. Obdivoval jsem elektrotechnickou dílnu, kterou v jiné části půdy provozoval prostřední bratr. Věnoval jsem se fotografování a také jsem vyráběl barevné fotografie (postupy byly tehdy velmi pracné). Postupně jsem chtěl být fotografem, botanikem - pěstitelem kaktusů, chemikem a elektrotechnikem. Nakonec převládla matematika, hlavně díky učiteli na základní škole, který u mne objevil jakési „vlohy“ a zvolil pro mne „individuální“ a náročný přístup. Po letech mi řekl, že jsem byl jeho nejúspěšnějším žákem. Na gymnáziu se to vlastně opakovalo, pan profesor mi do každé hodiny nosil individuální zadání a k tabuli jsem byl vyvoláván jen v případě, že nikdo ve třídě daný příklad „nezvládl“. Volba studia matematiky na vysoké škole pak byla docela přirozenou volbou.
---
JI: Co Vám pomáhalo při studiu, co byste poradil poradil nebo popřál mladým lidem, kteří se rozhodují, kam na střední nebo vysokou školu?
JD: Pro žáky základních a středních škol byl doporučován časopis „Rozhledy matematicko-fyzikální“ (stále vychází), a poutavé publikace z edice „Škola mladých matematiků“ (dostupné v antikvariátech a knihovnách) psané předními československými odborníky. Zájemcům o matematiku, informatiku, fyziku či chemii mohu doporučit, aby se snažili samostatně bez cizí pomoci propočítat hodně příkladů z učebnic. Pokud se to někdy nedaří, požádat o radu vyučující nebo rodiče (v deváté třídě jsem měl chvíli problémy se slovními úlohami řešenými pomocí rovnic, táta, který o rovnicích mnoho nevěděl, tyto úlohy řešil rychle a správně úsudkem, hodně jsem ho v tomto obdivoval, nebylo mi jasné, jak je to bez rovnic možné). Hodně také pomůže zapojit se do řešení úloh matematických olympiád (nerezignovat, když se nedaří v omezeném čase úlohy vyřešit, někdo ten časový „stres“ nedává a nedokáže se proto soustředit). To co je obecně platné je, že „k matematice nevede cesta královská“. Tím je míněno, že oboru, který nás baví (nejenom matematice) bychom měli věnovat dostatek píle a učit se překonávat překážky. Tak tomu bylo i u mne. Preferuji a doporučuji obory přírodovědně a technicky zaměřené, které mají budoucnost. Při volbě studia je nutné zvážit, nakolik lze v daném oboru po ukončení studia najít zaměstnání. V technických oborech to není problém, poptávka je stále velká. Umělá inteligence by odborníky v těchto oborech neměla ohrozit.
---
JI: Doporučil byste v dnešní době studium matematiky?
JD: Matematika (a nejenom ona, také informatika a řada přírodních věd) je charakterizována rigorózností, kdy z jednoho pravdivého poznatku dokážeme odvodit další, který platí. Logická pravidla, kterým nás učí, se nedají ošidit. Ve výsledku umíme řešit řadu úloh, které vznikají v kybernetice, pojišťovnictví, chemii, fyzice a dalších oborech. Často jde o modelování procesů z těchto oborů rovnicemi, které jsou poté řešeny buď pomocí přesných vzorců (pokud to jde) nebo numerickými metodami. Odborník v matematice může mít různá uplatnění. Může to být na školách, od základních až po vysoké. Mohou to být výzkumné ústavy, nejenom ty matematické, ale například ty, kde je potřeba provádět numerické experimenty, tvořit nové postupy výpočtů a programovat je. Ceněné je umění vyhodnocovat naměřené údaje statistickými metodami. Řada matematiků se stala úspěšnými ve vedení různých firem, mj. díky jejich racionálnímu logickému uvažování. K matematice vedou různé cesty. Znám universitní profesory matematiky, kteří se na dráhu matematiků dali po vystudování elektrotechnické či chemické průmyslové školy. O uplatnění mohu (jen jako zpestření) uvést příklad, kdy doktorandka, kterou jsem školil, hledala ke konci svého studia vhodné zaměstnání a navštívila jednu velkou bankovní instituci, která měla vypsané výběrové řízení na místo odborníka v matematických metodách. Po besedě s vedením instituce dostala informaci, že do dvou týdnů bude vyrozuměna o výsledku. To vyrozumění bylo nečekaně rychlé. Nestačila ani opustit budovu, když jí bylo mobilem sděleno, že je přijata.
---
JI: Na který z dosažených úspěchů jste nejvíce hrdý?
JD: Na mých úspěších se podíleli velice pozorní talentovaní učitelé i velice dobré podmínky na pracovištích, kde působím. Velká byla podpora rodičů na začátku mé kariéry a stálá je podpora mé rodiny. Mojí specializací jsou diferenciální rovnice s časovou prodlevou. Vyskytují se například při sestavení modelu pohybu aut na komunikaci, kdy musí řidič reagovat na pohyb auta, které jede před ním. Na změnu rychlosti (hlavně, když auto vpředu brzdí) musí adekvátně reagovat. To ale nejde udělat okamžitě. Reakce je s jistým malým zpožděním, to je ta časová prodleva, která musí být do modelu zahrnuta. Problémem těchto rovnic je, že jejich řešení nejdou vyjádřit ve tvaru vzorců (které například známe pro řešení kvadratické rovnice). Proto je velkým úspěchem, dokážeme-li objevit nějaké jiné vzorce, které popisují řešení alespoň přibližně. To se mi pro některé rovnice povedlo. Jde o teorii tzv. dominantních a subdominantních řešení pro lineární rovnice. Mnoho dalších výsledků, které zasluhují pozornost, bylo dosaženo ve spolupráci se zahraničními kolegy (z Číny, Chile, Izraele, Jamajky, Kanady, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Ruské federace, Slovenska, Ukrajiny). Za velký úspěch považuji také to, že jsem vychoval řadu studentů doktorského studia včetně studentů ze zahraničí.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji, ať se Vám daří v pracovním
i osobním životě.
S prof. RNDr. Josefem Diblíkem, DrSc.
hovořila Mgr. Jitka Ivičičová