Byl prvním poznávacím v roce 2023 a tak se na něj jeho třiatřicet účastníků před odjezdem z Vinohrad už docela těšilo :-).
Měli jsme štěstí hned od rána - bylo sice ještě trochu chladnější, než se na konec dubna sluší, ale sluníčko to příjemně vylepšovalo a při vystupování na první zastávce, v Těšanech, už docela pěkně hřálo.
Cílem byla kulturní památka, barokní kovárna, mající původ už ve středověku jako součást tehdejšího vrchnostenského dvora, a v podobě, zachované od roku 1700. Historii objektu a jeho majitelů i nájemců až do šedesátých let minulého století nám velmi zajímavě přiblížila příjemná paní průvodkyně, která popsala i nejzajímavější exponáty, shromážděné v jednotlivých místnostech objektů kovárny a určené k různým hospodářským činnostem tehdejších obyvatel vesnice.
Mnohé z návštěvníků potěšilo, že řadu vystavených předmětů znají z mládí a mnohé z nich i prakticky používali ... (a podobně tomu bylo i v dalších navštívených muzeích ... :-)).
Druhou zastávkou bylo Papouščí zoo v Bošovicích - bylo otevřeno 1. srpna 2011, je soukromým zařízením a v současné době je v něm kromě více než osmdesáti voliér s desítkami druhů papoušků i řada odpočinkových zákoutí a výběhů jiných druhů drobných zvířat (pro pobavení a rozptýlení nejen dětí) včetně malých klokánků a mláděte dikobraza ...
Třetí zastávkou bylo obecní muzeum v Žarošicích. Jak nám řekl průvodce, vzniklo zásluhou několika občanů obce, kteří v druhé polovině 20. století postupně sbírali předměty, dokumentující historii obce. Na přelomu století, po úmrtí zakladatelů, se sbírek a objektu, těsně před jeho zrušením, ujala skupinka nadšenců, pečujících v současnosti nejen o samotné muzeum (schraňující mj. selský malovaný nábytek z 19. st., malovaný trámový strop a pracovní nástroje, používané v již zaniklých vesnických řemeslech, včetně dřevěného šroubového vinného lisu z roku 1805), ale i o obecní komunitní centrum, využívané občany obce při různých společných akcích. Jak ilustrují některé fotografie, pořízené především ve dvoře mezi muzeem a komunitním centrem, mají kurátoři muzea a komunitního centra také výrazný smysl pro humor ... :-) (a to nebylo možno vyfotit vše - vypadalo to tam skoro jako na dvoře Járy Cimmermana ... :-)).
Poslední zastávkou pak bylo Vrbasovo muzeum, nazvané po svém zakladateli a rozmístěné v jedenácti místnostech v přízemí zámku ve Ždánicích, který je v současné době v soukromých rukách.
I jeho historii a zaměření jednotlivých sbírkových místností nám velmi poutavě přiblížila a popsala současná kurátorka muzea (jeho obsah začíná fotografií návěstní tabule z nádraží v Zaječí ... :-)), která mj. v rámci prohlídky uvedla do provozu také téměř desítku pohyblivých a funkčních modelů v první místnosti muzea, znázorňujících činnost různých strojů a zařízení (včetně věžních hodin ždánického kostela), používaných v minulosti na venkově.
Také ždánické muzeum má exponáty uspořádané tématicky i přírodovědně, jak opět dokumentují fotografie některých vystavených předmětů ...
Protože nám přálo počasí i odpoledne, před odjezdem mnozí účastníci zájezdu nabírali sílu na cestu a se odpočívali v krásném prostředí zámeckého parku ... a při loučení se na Vinohradech někteří z nich začali nedočkavě přihlašovat už i na zájezd do Olomouce ... :-)