To ale byla jediná (a zanedbatelná) změna oproti obvyklým zvyklostem a průběhu měsíce v klubu.
Už podruhé přišly pozdravit a potěšit přítomné v klubovně dětí ze ZŠ Mutěnická - tentokrát jich byla štastná třináctka s usměvavou vychovatelkou paní Šariskou. Ještě než se děti dostaly k vlastnímu vystoupení, z předsálí sledovaly, jak se v sále sedící přítomní rozhýbávají a dostávají do pohody rozcvičením za doprovodu harmoniky při "ptačím tanci" - a hostům v klubovně se naopak stalo, asi vůbec poprvé, že jim po rozcvičce přihlížející děti zatleskaly.
Po tomto originálním vzájemném představení se dostaly ke slovu i děti - sice tentokrát netančily ani necvičily, ale opět vyvolaly úsměvy a vyprovokovaly přítomné, aby se přidali k jejich závěrečné písničce.
Potom už oslava probíhala jako obvykle - hudební zdravicí Zdenka Sedláře, přípitkem a popěvkem "živijó" a jmenovitým představením pěti oslavenců, zejména šestaosmdesátileté Věry Dvořákové a jediného muže, čtyřiaosmdesátiletého Miloše Bureše. Dokonce jsme na dálku (prostřednictvím telefonu) popřáli a zazpívali i nepřítomné (po úrazu a operaci) Heleně Špačkové.
A pak už se jako obvykle, povídalo, hodovalo a zpívalo - nejvíc pochopitelně po sedmnácté hodině, kdy se některým nechce sice od prázdných stolů, ale přesto z pohodové klubovny do samoty bytů ...
Ale tentokrát to bylo trochu optimističtější než v jiných měsících, protože po neděli se všichni opět sejdou u masopustního veselí ... :-)