Blahopřání jubilantům po karanténě ...

Při tvorbě červnového programu jsem řešil problém, jak se zachovat vůči oslavencům z měsíců, v nichž proběhla karanténa - napadlo mne naplánovat zvláštní termín místo zrušeného zájezdu.
Pak jsem řešil vnitřní dilemata - zda vůbec někdo po třech měsících přijde nebo zda návštěvníků a oslavenců nebude moc ...
Nakonec se to vyřešilo jako většina problémů samo - z možných oslavenců přišla necelá polovina a další hosté to doplnili tak akorát. Podobně to bylo i s rouškami - do klubovny přišly všechny a ukázněně seděly s nimi, aby po chvíli hovoru sousedky zjistily, že to není ono a tak se postupně odkládaly (jako v restauraci ... :-). Asi šesti přítomným při zahájení akce vadilo, že se vedoucí pohybuje po místnosti bez roušky, ale vše se vyřešilo v klidu a bez emocí ...
Poblahopřáli jsme třinácti jubilantkám a jubilantů, z nichž nejstarší šestadevadesátiletá paní Jana Vančuříková sklidila zasloužený obdiv a ovace všech přítomných nejen vzhledem ke své přítomnosti, ale především jako údiv nad jejím elánem a chutí do života ...
A pak došlo na pohoštění, zpěv a dokonce i na tanec ... :-)